Článek pečeme cukroví
Komentáře k článku: pečeme cukroví
luciáš: Jájinko moje,
cukroví tradičně chutná lépe čerstvé (nevím, kde se vzala domněnka našich babiček, že je lepší uleželé - min. v případě mnou tolik adorovaných vanilkových rohlíčků, funguje čerstvost /a ta vůně/ jako vábnička).
Doufám, že se po fysické (i psychické) stránce dostaneš zase do pohody... skromně bych si přál to samé, i když v mém případě je to přání takřka nemožné. Tak alespoň přeji vše dobré Tobě.
Snad Ti to nemusím připomínat... ale mám Tě neskutečně rád a často vzpomínám (jako vždy se ke vzpomínání dostanu až na podzim) na naše společné zážitky. Je jich více než dost, na to, že se stýkáme jednou za x měsíců, že? Opatruj se mi v tom nehostinném světě!
PSPSČ (ne to není poštovní směrovací číslo, nýbrž jakési "written after pro své čtenáře): Abych nezapomněl, v článku "holobyt z nerezu" jsem na Tebe po měsíci reagoval, omlouvám se za odezvu, ale vše vysvětluji na začátku samotných reakcí. Budu vděčen za reakci k aktuální poetické sbírce "enfant terrible", která jak podotýkám, není určena na 'jedno letmé přečtení' - ba co více, může se stát, že po prvním přečtení její kouzlo nezapůsobí, doporučuji proto při vší skromnosti celý proces zopakovat, neb teprve nabude-li čtenář porozumění, budu se cítit spokojen. Za tuto troufalou reklamu se velice omlouvám...